Naposledy aktualizováno: 22.01.2023 19:10:24
Na úvodní stranu

Místní lidová knihovna Kratochvilka

Ačkoliv byl provoz knihovny zahájen teprve na konci března, my knihovnice jsme byly aktivní již dlouho předtím. Průběžně jsme vás informovaly o tom, co se za zavřenými dveřmi knihovny dělo.

Napadlo mě, že mé kolegyně poprosím, aby každá za sebe shrnula ten čtvrtrok, který s knihovnou strávila. Bylo to trochu jako domácí slohové cvičení (za což se jim touto cestou omlouvám), ale výsledek je myslím velmi příjemný. Tak si také počtěte, co se nám vybaví, když se řekne KNIHOVNA.

                                                                                                                     Alice Vašáková

Od svého dětství jsem ráda četla, a když jsme v mých deseti letech byli se třídou na exkurzi v knihovně, tak jsem knížkám propadla úplně. Trávila jsem v Knihovně Jiřího Mahena, která byla hned vedle našeho domu, celá odpoledne nad knížkami a později i pomáháním místním knihovnicím. Že budu studovat Střední knihovnickou školu tedy nikoho nemohlo překvapit. Později mě ale osud zavedl k jiné profesi, ale lásku ke čtení mi to vzít nemohlo. Proto jsem vůbec neváhala, když přišla možnost přece jen uplatnit něco z toho, co jsem se učila a hlavně být zase mezi knížkami a lidmi.

Zatím jsme prožily s kratochvilskými knihovnicemi spoustu hodin mravenčí práce při třídění, štítkování, balení a zařazování knih, ale také spoustu legrace a příjemných chvil.

Slavnostní otevření knihovny bylo pro nás všechny radostnou událostí především proto, že jste nás v tak hojném počtu přišli podpořit a my všechny viděly na vlastní oči, že naše práce nebyla marná. Věřím, že až zavedeme naše Literární kavárničky, přijdete opět a přinesete si i vy svoji oblíbenou knížku, ze které si přečteme u kávy či čaje pár řádek, nebo přijdete jen poslouchat a strávíme tak společně několik příjemných okamžiků.

Moje kolegyně knihovnice se vám všem již nyní věnují a vycházejí vám vstříc. Já zatím budu ještě většinou jen v koutku sedět za počítačem a dokončovat katalogizaci, ale jsem ráda, že jsem tam s vámi. Budu se těšit na vaše návštěvy v knihovně, kdy si vyberete něco hezkého ke čtení domů, nebo si jen s námi sednete ke kávě a prolistujete nějakou knížku nebo časopis přímo v knihovně.

Hana Pavlíčková

 

Už je to víc jak čtyři měsíce, co jsme se s děvčaty domluvily a začaly chodit do knihovny, abychom udělaly nějaké změny, mezi které hlavně patřilo vytřídění knih. Tohoto nápadu dnes žádná z nás nelituje, neboť z knihovny se stala útulná místnost, kde lze posedět u krásných knížek.

Jelikož jsme oslovily knihovnu v Kuřimi a zdejší knihovnice byly velice ochotné nám pomoci, podařilo se otevřít knihovnu v plánovaném měsíci, měsíci březnu.

My sami bychom se plácaly a nevěděly co dřív. Avšak s pomocí zkušených šla práce od ruky. Nejenže se podívaly, jaké tituly zde máme, také doplnily nabídku o knihy, které nám chyběly. Naučily nás jak knihy balit, registrovat a kde a jak shánět nové a nové, pro vás čtenáře zajímavé knížky.

Práce bylo a stále bude hodně. Ještě nemáme všechny knihy zařazeny v registru a také dostáváme další od občanů Kratochvilky. Ty potřebují obalit a orazítkovat, takže práci stále máme. Uděláme ji s radostí a již teď se moc těšíme na návštěvu všech horlivých čtenářů.

Lenka Šmídková

 

Jsem vášnivý čtenář a sběratel knížek. Miluji vše, co je s nimi spojené. Nabídka spolupráce na obnově naší knihovny byl nádherný dárek a splněný sen. První tři měsíce tohoto roku mi utekly jako voda, vyřazovaly jsme, balily, psaly knižní lístky a dělaly vše pro to, abychom mohly v březnu otevřít. Velký den nastal a byl krásný. Knihovna je otevřená a já se těším na každou chvilku strávenou v  ní s vámi čtenáři, s knížkami a mými kamarádkami knihovnicemi.   

Jana Nedomová

 

Čteme z různých důvodů. Čteme pro zábavu, čteme pro ponaučení a další vzdělání, čteme dětem, čteme, protože musíme a potřebujeme. Čteme různé věci, čteme knihy a časopisy, čteme akční letáky, návody, smlouvy a tiskopisy, čteme webové stránky, čteme třeba Kratochvilský zpravodaj, prostě se čtením se setkáváme každý den.

Osobně se považuji  za průměrného čtenáře, ale někdy si číst zakazuji – musím totiž dělat i jiné věci.

Jednou jsem  měla puštěnou televizi a zrovna běžel „fakt šílenej film“- ani nevím, jak se jmenoval. Chvilku jsem to jenom poslouchala, potom jsem se přesunula na kostku před televizi a film nechápavě sledovala až dokonce!!! Šlo o rádoby scifi z budoucnosti: potomci lidí byli potrestáni - za naši hamižnost, bezohlednost, atd.(ani nevím kým - nesledovala jsem to od začátku), neměli žádné vymoženosti moderního světa, museli žít v jeskyních, živili se lovem a sběrem a byli pronásledováni mutanty, kteří je mohli nakazit hroznou nemocí. Proti nákaze existoval lék, ale bylo ho málo. Hlavní hrdina hledal poklad, aby zaplatil člověku, který zbytek léku vlastnil a zachránil tak svoje blízké. Co mě dokonale uzemnilo byl ten poklad …byla to obrovská knihovna!!! A v té knihovně byly informace od nás nynějších lidí, jak si lék vyrobit. Pouze jeden z našich budoucích potomků uměl  číst…

A proto čtěme...a  můžeme číst třeba v naší nově otevřené knihovně na Kratochvilce.

Jitka Nováková

 

Knihy jsou živé bytosti. Pozná se to podle toho, že se rozmnožují. Tohoto jevu jsem si mohla všimnout i ve své vlastní domácí knihovně, která jaksi nikdy nestačila pojmout všechny ty poklady. Ale naplno jsem si to uvědomila až v knihovně kratochvilské.

 Když jsme do ní vstoupily poprvé, knihy spořádaně dlely (případně tlely) na policích. Ale jakmile jsme začaly připravovat její zprovoznění, vypuklo množení knih naplno. Byly všude. Na zemi, v krabicích v knihovně, před vchodem, chvílemi i v přísálí. Postupně se stěhovaly z místa na místo, některé nás opustily a mnoho nových se objevilo. Knihy byly i v mých snech, postupně stále děsivějších.  

Na chvíli to vypadalo, že jsme to nekontrolovatelné množení zkrotily. Při zahájení provozu knihovny bylo na pár hodin vše patřičně uspořádané. Ale netrvalo to dlouho - dnes už je zase stůl, na který patří jen káva a knížky k prolistování před půjčením, plný nových přírůstků. Nevím, jestli se to někdy zastaví. A vlastně doufám, že ne.

Chtěla bych moc poděkovat svým kolegyním za to, s jakou chutí a nasazením se do knižní množírny ponořily. Díky nim je ten chaos pod kontrolou a z knihovny se stalo místo, kde je příjemno a útulno. 

Chcete si to ověřit? A máte už svůj čtenářský průkaz? Těším (e) se na vás.

                                                                                                                     Alice Vašáková